Poslední Aristokratka/ Recenze

Poměrně útlý svazek Poslední aristokratky se ke mně dostal více méně omylem. Podala mi ho mamka se slovy "Nechceš si přečíst tuhle knihu? My jsme z ní s kolegyní tak nadšený, že jsme objednali rovnou lístky do Divadla Na Jezerce." Po tomto krátkém proslovu jsem si knihu bez zaváhání vypůjčila. S mamkou máme dosti odlišný literární vkus a často i odlišné názory na jednotlivá díla, proto jsem od Poslední aristokratky nic neočekávala. Jestli se mi kniha líbila či nikoli se dočtete v následujících pár odstavcích.

Autorem humoristického románu je Evžen Boček, který se již 20 let živí jako kastelán. Možná právě proto děj knihy zasadil do, pro něj, důvěrně známého prostředí, zámku. Ačkoli sám o sobě tvrdí, že zatuhl v 19. století, skvěle se mu podařilo propojit historický motiv knihy, žití na zámku s moderními tématy, svatbou Helenky Vondráčkové nebo knížetem Schwarzenbergem.

Krátkým románek nás provází Marie III., poslední aristokratka, prostřednictvím svých deníkových zápisků. Dává nám nahlédnout do života její rodiny, poslední z rodu Kostků, kterým po normalizaci navrátí hrad Kostku. Marie je Američanka, její otec je český šlechtic, který se v Americe oženil a živí se učením. Před odjezdem na zděděný hrad se rodina musí vypořádat s mnoha finančně náročnými problémy. Do Čech dojedou téměř bez peněz. Jak si spolu s dlouholetými zaměstnanci zámku: kastelánem, nelidou, kuchařkou, alkoholičkou a zahradníkem, hypochondrem, poradí s chodem Kostky, vám již neprozradím! 

Aristokratka si klade za cíl jediné, pobavit čtenáře. Nad knihou se podle mě pousmějí čtenáři  napříč všemi věkovými kategoriemi, od školou povinnými až po důchodce. Humor je dávkován postupně, nenašla jsem jediné hluché místo, stránku, na které bych se vyloženě nudila a do čtení nutila. Nejsem si ale jistá, zda potěší i náročnější čtenáře. Humor je jednoduchý, není třeba nad významem vět přemýšlet, hledat v nich skrytý význam.

Tento humoristický oddechový román jsem přelouskala během pár cest autobusem, během níž jsem se neustále usmívala, párkrát dokonce i na hlas rozesmála. Získal si mě natolik, že jsem si od známé vypůjčila další díl, na který se už teď klepu. Samozřejmě jsem zašla i na představení do Divadla Na Jezerce, na které určitě zajděte. Jen bych vás mohla upozornit, že představení jsou dlouho dopředu vyprodaná a dostat se tam byl opravdu oříšek. Ale kdo si počká, ten se dočká.  

Poslední Aristokratku doporučuji všem, kteří si chtějí odfrknout od běžného života, na chvíli se zastavit a pousmát nad smyšlenými problémy dědiců hradu i jejich zaměstnanců.