I anti-sportovci potřebují sport

Byla nebyla jedna holčička, která tuze nerada docházela na tělesnou výchovu. Jmenovala se Janča (Yane) a se sportem se nekamarádila. Hlavním nepřítelem se stal míč. Všichni hráli přehazku, volejbal (doplň si míčovou hru dle libosti) a já hrála vybíjenou. V překladu: snažila jsem se být všude možně, jen ne tam, kde byl míč. Bála jsem se.

Pro úplnost doplním, že ani v ostatních sportech jsem nijak (pozitivně) nevynikala. Běh - mezi posledníma. Tanec - kam s rukou, nohou, tělem? Pilates (jóga) - neprotažené tělo, mizivá trpělivost a opět - kam s rukou, nohou?

Roky plynuly. Sport a pohyb mi říkal stále méně. Přicházeli bolesti zad, hlavy. Po třech letech vysokoškolského života kombinovaného s prací a dojížděním se ve mě nahromadila spousta napětí způsobených stresem a absencí pohybu. Trápí mě časté bolesti, jsem často nemocná. Životní styl se výrazně projevil i na psychice. Je na čase se vzpamatovat, vzít do rukou odpovědnost za svoje zdraví a začít jednat. Začít se hýbat.

Během týdne a půl mám za sebou dvě hodiny zaměřené na pilates, lehčí jógu. Nebudu lhát. Odhodlat se vyjít ze své komfortní zóny, objednat se a následně dorazit na hodinu, stálo hodně přemlouvání. Během lekce mám několik krizovek, kdy mám chuť odejít z místnosti a vzdát to. Ale vždy vydržím. A ten nejlepší pocit přichází po hodině. Já to zvládla. Opravdu jsem něco udělala pro své tělo, svojí mysl.

Tímto článkem bych chtěla nakopnout všechny, kteří se potřebují hýbat a bojí se, že si na ně ostatní budou např. při skupinových lekcích ukazovat (protože ten sport neovládají). Všechno je jednou prvně. Naše tělo nám poděkuje. Hýbat se potřebujeme všichni - i my, neohrabaní. :)