Jak jsem se dozvěděla o práci v Anglii?

Předminulé léto jsem strávila v Anglii. Pracovala jsem na letních festivalech jako pickerka. Uklízela jsem, sbírala jsem odpad. S první větou ti vytanulo na mysl „Ta se má!“ a po přečtení té druhé tě nadšení opustilo? Tyhle prázdniny byly bohaté na kotrmelce, poznávání nových lidí, nádherných míst i svých hranic. Byly zkrátka nezapomenutelné.

Jak jsem se stala Popelkou?

Před zkouškami mi volala kamarádka. Viděla u své oblíbené youtuberky náborové video. Nabídka uklízet za minimální mzdu za neustávajícího deště byla neodolatelná.  Bez váhání jsem souhlasila.

Video ohledně náboru jsem nedohledala. Kristýna ve videu povídá konkrétně o Readingu. Díky podobnému videu jsem do Anglie vyrazila pracovat i já.

Moje motivace: poslechnout si skvělou muziku, vyčistit si hlavu při manuální práci (částečně naivní představa), užít si Anglii za minimální výdaje, ověřit si vlastní úroveň angličtiny a opustit stereotyp i hranice své komfortní zóny.

Ve videu jsem našla e-maily na lidi, kteří se starali o nábor brigádníků. Ozvala jsem se. Pár dní na to jsem dostala kladnou odpověď. Karty byly rozdány. Strávím léto na anglických festivalech a moje peněženka nezapláče. Jupí!

Pokud ti podobná práce nespadne do klína, využij velké znalosti strýčka Google a hledej „práce v zahraničí (Anglii)“. Buď obezřetný(á) a mysli na zadní vrátka. Nejlepší je mít s sebou kamaráda. Ve dvou se všechny průšvihy řeší lépe.

Druhou možností je poptat se ve svém okolí na zkušenosti. Každý má ve svém okruhu známých nějakého dobrodruha, nebo někoho, kdo takového dobrodruha zná.

Co jsem o práci věděla?

Pracuje se za minimální mzdu, která je v Anglii vyšší (stejně jako náklady na život) a je rozdělena do různých věkových kategorií. Platí zde jednoduché pravidlo: Čím jsi starší, tím vyšší je tvá minimální mzda.

Zaměstnavatel zařídí ubytování (hostel). Část proplatí zaměstnavatel, převážná část se strhává z výplaty. Jídlo nevalné kvality i kvantity zajistí zaměstnavatel (tahle část se lišila dle místa). Určitá suma za stravné se odečítá z výplaty.

Práce nebude jednoduchá. Po léta praxe se kolem anglických festivalů vybudovala semknutá (a početná) komunita českých i zahraničních „popelářů“, která ve mně jako v zelenáčovi vzbuzovala pocit důvěry v reálnost celé akce.

Neznala jsem svou pracovní dobu ani jak často přibližně budu v práci. V době výjezdu jsem řešila zkoušky, práci a drobný zdravotní problém, takže mě nenapadlo se na takhle důležité informace ptát. Doporučuji se předem informovat, ať nejste překvapeni jako já. Sladká nevědomost má své kouzlo. Kdybych před odjezdem věděla, že se časově nepotkám se svojí kamarádkou a podle primárního plánu mám z akce sama odcházet v jednu hodinu ráno, nikam bych nejela a ochudila bych se o hromadu zážitků a zkušeností.

Pokračování příště.