Proč jsi tak tichá? Aneb strasti introverta
Proč? Zajímalo by mě, jestli někdo čeká na podobnou otázku odpověď nebo chce jen ublížit a chvíli se cítit na výši. Povýšen nad druhého.
Jsem od narození introvert. Když nemám co říct, nemluvím. Když jsem v cizí společnosti, s kterou nemám společný zájem, příliš nemluvím. Mám ráda lidi a setkání s nimi. Nemám ráda tlachání o ničem, bez přidané hodnoty a dlouho mi trvá, než naleznu odvahu ke sdílení svých myšlenek, postojů.Jsem introvert a už vím, že je to ok. Vím, že já jsem ok.
Být introvert není nic špatného. Já jsem tak něco mezi - někdy mi huba doslova jede i v kolektivu cizích lidí a jindy ani doma nepromluvím pár slov - hodně záleží na náladě. :D :)
OdpovědětVymazatPod tento článek bych se s klidem podepsala i já. Též jsem introvert a větu typu proč jsem tak tichá a jestli umím mluvit, jsem slyšela naposledy dva dny zpátky.. Ale holt to mám stejně jako ty, když jsem mezi lidmi, co neznám a nemám s nimi nic společného, nevím, co bych měla říkat, a tak raději mlčím..
OdpovědětVymazatAnother Dominika
Já nikdy ani introvert nebyla, ne v dětství, ale nějak mě k tomu dokopalo okolí, šikana na (tehdy) nové škole a kdo ví, co všechno přispělo k tomu, že jsem se stáhla a přestala mluvit. Nejen mluvit, ale i zajímat se o náhodné lidi a jejich smalltalky vůbec. Jenomže pro mě to není ok a hrozně závidím introvertům, kteří vědí, že jejich způsob života je vlastně v pořádku. Podle mě je v pořádku všechno, v čem se člověk cítí dobře, dokud tím neubližuje druhým. :) Ale trochu mi ta divokost dětství chybí, jenomže k tomu jsou potřeba opravdoví přátelé, a těch je jak šafránu.
OdpovědětVymazatKdyž se někdo ptá, proč jsem tak tichá, už se jenom ptám, proč je on tak hlučnej. :D Většinou odpoví vtipem a to mi stačí, jinou interakci od lidí již nevyžaduji; tlachání o ničem je přece jen tlachání o ničem, a když člověk nemá v povídání zálibu, neposune ho to nikam.